V květnu 2021 jsme si půjčily obytnou dodávku – to bylo ještě dlouho předtím, než jsme si koupily dodávku vlastní a také to byl první podnět k tomu, abychom si vlastní obytnou dodávku koupily (o tom, jak takové půjčování funguje, si můžete přečíst v příspěvku „Jak si v Anglii půjčit obytnou dodávku neboli campervan„). Plán byl prozkoumat jižní pobřeží Cornwallu tak nějak, kde nás nohy zanesou (nebo kola zavezou). Ráno v 10 jsme vyzvedly dodávku kousek od města Newton Abbot na jihu Devonu a vyrazily směr Cornwall. Přejely jsme Plymouth a rozhodly se, že první zastávku si uděláme ve vesnici Polperro.
Den první: Polperro – malá kouzelná rybářská vesnice
Jelikož jsme to tu neznaly, rozhodly jsme se zaparkovat (spolu se všemi dalšími turisty) dole na hlavním parkovišti. Jenže jsme netušily, že v dnešní době se tam bude dát platit pouze mincemi a my samozřejmě žádné neměly. Platba kartou, ani žádnou parkovací appkou nebyla možná! Takže jsme zas nasedly do camperu a jely hledat místo na parkování. Cestou nahoru z parkoviště jsme si všimly parkování u silnice naproti hřbitovu (viz start a finish na mapce). Sice to nebylo úplně nejblíž, ale my měly v plánu chodit a prozkoumávat, a tak nám to nevadilo. Navíc to tam bylo zadarmo 😀 Vyrazily jsme směr vesnice a asi za čtvrt hodinky jsme se už kochaly jejími krásami.
Polperro je taková typická cornwallská rybářská vesnice plná starobylého kouzla. Ale taky je to místo, které se jako většina těchhle malebných vesniček hemží turisty. Nicméně rozhodně stojí za návštěvu! My jsme si udělaly takový malý okruh, viz mapka a fotky níže.
Jedeme dál – zastávka č. 2 vesnice Polruan
Po prochajdě jsme nasedly do dodávky a vydaly se dál směr západ. Další zastávku jsme si udělaly ve vesnici Polruan. Polruan byl v minulosti důležitým obchodním přístavem, odkud odplouvaly lodě do Středomoří, na Azorské ostrovy nebo do Karibiku. Lodě se zde také stavěly a loďařský průmysl byl vedle rybářství důležitou součástí života místních obyvatel. Z Polruan Quay jezdí převoz (ferry) na druhou stranu řeky Fowey do stejnomenného městečka. Trochu jsme vesnici procouraly, včetně trosek hradu Polruan Castle, které se tyčí nad řekou, a vylezly na útesy, kde byl krásný výhled.
Čas řešit, kde přespíme..
Po návštěvě Polruanu jsme se rozhodly, že je načase začít řešit nocování. Neměly jsme ohledně přespání žádný konkrétní plán, a tak jsme koukly do Mapy.cz, jestli něco vykoukáme. Našly jsme dvě potenciální možnosti kousek od Polruanu, sice byly obě směrem, odkud jsme přijely, ale vypadaly slibně. První parkoviště bylo trochu moc otevřené, ale to druhé bylo ideální. Bylo ve vlastnictví National Trust a teoreticky se tam nesmělo přes noc parkovat, ale jelikož to nevypadalo, že to tam přijede někdo kontrolovat, tak jsme to riskly. Byly tam s náma ještě dva další campervany, tak bychom kdyžtak nedostaly vynadaný samy 😀 Večer jsme se šly ještě lesem projít dolů ke slepému rameni řeky Fowey na místo jménem Pont (také ve vlastnictví National Trust), které svou atmosférou připomínalo knížky Daphne du Maurier (však právě oblast její psaní inspirovala a není těžké vidět proč).
Jak jsme zjistily později, tak kdybychom z parkoviště zamířily na druhou stranu, přes silnici k moři, tak jsme se mohly kochat krásami Lantic Bay (viz foto z fotobanky níže – určitě se tam musíme vrátit!).
Den druhý – úžasné přímořské městečko Fowey
Druhý den jsme zahájily návštěvou městečka Fowey, na které jsme den předtím koukaly z druhé strany řeky Fowey z vesnice Polruan. Zaparkovaly jsme nahoře nad městem na parkovišti National Trust, viz mapka níže – jelikož máme členství, tak máme parkování zadarmo, což se rozhodně vyplatí, pokud hodně cestujete! Z parkoviště jsme se vydaly přes trosky hradu St Catherine’s Castle do města.
Cesta vedla přes Readymoney Cove, kde byla hezká písečná pláž a pár nadšenců bylo dokonce ve vodě, i když žádné vedro teda nebylo.
Ve městě samotném pak bylo dost rušno, aspoň u řeky. Když jsme ale popošly kousek dál do postranních uliček, tak jsme měly od turistů klid 🙂
Další zastávka – Polkerris, Polridmouth a The Gribbin
Po návštěvě městečka Fowey, jsme vyrazily dál podél pobřeží směrem na západ. Zastavily jsme na skok ve vesnici Polkerris a pokračovaly dál.
Chtěly jsme se podívat na místo, kde žila britská spisovatelka Daphne du Maurier – Menabilly. Toto panství jí bylo inspirací k vytvoření fiktivního Manderley v románu Rebeka. Samotný dům není vidět, ale navštívit můžete malý kostelík kousek od něj. U kostelíka je hřbitov a v něm jediný hrob…a kočka! Mělo to tam fakt hodně zvláštní atmosféru, kterou nejlépe vystihuje anglické slovo CREEPY.
Po návštěvě kostelíka jsme zaparkovaly na malém parkovišti na konci cesty, vhodily do schránky £5 (parkoviště patřilo farmě a příspěvek na parkování byl dobrovolný) a vydaly se směr dolů k moři do Polridmouth Bay. Vůbec jsme netušily, co tam najdeme a byly jsme moc mile překvapeny 🙂
Kromě písečné pláže tu byl domek, který, jak jsme se později dověděly, patří do správy panství Menabilly a můžete si ho pronajmout – jestli máte zájem, mrkněte na stránku Menabilly properties – není to teda ale žádná levná záležitost 😀
Chvilku jsme se pokochaly a pak jsme se vydaly ke konstrukci, která se tyčila na kopci nad mořem. Posléze jsme zjistily, že je to orientační věž, která nese název The Gribbin a slouží jako orientační bod pro námořníky. Věž a okolí je ve správě National Trust a na jejich stránkách si o nich můžete přečíst víc, pokud Vás to zajímá – https://www.nationaltrust.org.uk/fowey-estuary/features/gribbin-daymark
No a pak už jen zbývalo vrátit se k dodávce a najít další místo na přespání 🙂 Jelikož jsme se chtěly jet v neděli podívat do Lost Gardens of Helligan, tak jsme chtěly zaparkovat někde poblíž. No a přes aplikaci Park4Night jsme našly ideální místo na malém parkovišti kousek od vesnice Pentewan.
Den třetí – Lost Gardens of Helligan a zpátky do Exeteru
V neděli jsme se probudily do deště. To jsme ostatně čekaly, proto jsme si ještě v sobotu koupily vstupenky do Lost Gardens of Helligan. O těch jsem už napsala samostatný článek, který si můžete přečíst tady – https://www.anglicketoulky.co.uk/the-lost-gardens-of-helligan-ztracene-helliganske-zahrady/
No a pak už jsme v šíleným dešti a větru frčely (se zastávkou na roast dinner v Launcestonu u Sařiných rodičů) zpátky do Exeteru 🙂