Devon se už několik týdnů těší neobvykle teplému a suchému počasí, tak jsme se o víkendu z 5. na 6. srpna rozhodly, že toho musíme využít a vydat se pod stan. A kam jinam vyrazit, než na náš oblíbený Dartmoor. Nechtěly jsme jít moc daleko, ale zase jsme nechtěly být úplný líný buchty 😀 Po krátké konzultaci s OS mapou a také s mapou národního parku, na které jsou vyznačené oblasti, kde je povoleno stanovat ve volné přírodě (viz Dartmoor Camping Map), jsme zvolily trasu Two Bridges – Wistman’s Wood – Crow Tor. Tam někde jsme měly v plánu rozbít tábor a přenocovat a v neděli se po druhém břehu řeky West Dart vydat zpátky. Celkem ta prochajda měla podle mapy dohromady necelých 10 km, takže žádný maraton, ale to nebyl účel. Chtěly jsme se prostě projít, pokochat a odreagovat. Mapu cesty najdete níže.
Sobota – cesta z Two Bridges na Crow Tor
V sobotu kolem 10. hodiny ráno jsme vyrazily z Exeteru. Cestou jsme se nejdříve zastavily v Buckfast Abbey, kde se konal jakýsi event se stánkama a výstavou obrazů místních umělců. Do Two Bridges jsme po pomalé cestě z Buckfast úzkými klikatými cestami přes Dartmoor dorazily kolem druhé odpoledne. Parkoviště se nachází na druhé straně silnice od Two Bridges Hotel. Nasadily jsme bágly a hurá na výlet 🙂
První část cesty byla celkem „busy“, jelikož sem lidi chodí na procházky do Wistman’s Wood. Wistman’s Wood je les zakrnělých dubů a žulových balvanů pokrytých vzácnými mechy a lišejníky (viz další fotka, kde jsou ty zakrnělý duby vidět). Vedle toho, že se jedná o tzv. místo zvláštního věděckého zájmu (Special Scientific Interest Site), je to také místo, které je opředeno legendami. Podle jedné z nich zde žijí pekelní psi, kteří po nocích běhají po Dartmooru a hledají ztracené duše a neobezřetné pocestné. Jen taková malá poznámka, že do lesa se momentálně nesmí, protože lidi jsou prasátka a dělaj tu bordel a ničí ty vzácný rostlinky, co tu rostou. Je tu tabule, že ho máte obejít – to je OK, pokud chcete jít dál, ale pokud jste sem přišli vyloženě kvůli tomu lesu, tak budete asi dost zklamaní. My u tabule potkaly skupinku 4-5 lidí, kteří se sem vydali právě za účelem pokochat se tímhle magickým místem a museli se otočit. I když se do lesa nesmí, tak když půjdete kousek dál, můžete do něj v pohodě vejít (pokud vás to láká), jelikož není oplocený…
Za Wistman’s Wood už jsme pak po zbytek cesty nepotkaly ani živáčka, jen v dálce na kopcích jsme viděly pár výletníků. Bylo fakt vedro a pes toho začínal mít plný kecky, tak jsme za hájíkem sešly k řece West Dart a udělaly si přestávku.
Smočily jsme nohy, daly si něco k snědku, trochu si odpočinuly a šly jsme dál směr Crow Tor, který se už tyčil před námi. Nebyl vůbec daleko, ale nevedla k němu žádná pořádná cesta, tak jsme se musely drát trsama trávy a tak trochu bažinou, i když už kdovíjak dlouho nepršelo! Dalším problémem byla kamenná zeď s ostnatým drátem… Vedl přes ni sice žebřík, kterej byl fajn pro lidi, ale psovi se na něj moc nechtělo… Nakonec jsme našly místo, kde byla v kamenné zdi díra a pod plotem na druhé straně dost místa na to, aby se pod ním Riley protáhl, uf.
No a pak už zbývalo jen vyšlápnout k šutrům nahoře na kopci a najít místo, kde postavit stan. Hlavním kritériem byla rovinka, protože kdybychom chtěly na klouzačku, zajdem si do parku, že jo. Rovinku jsme nakonec našly – na ploché skále tyčící se nad okolní krajinou – prostě perfektní místo na stanování, kde Vás nikdo neuvidí a kde nebude foukat… Jinak Crow Tor nese právě tento název prý proto, že ten hlavní žulový útvar vypadá jako sedící pták – no, posuďte podle fotek dole sami 😀
Neděle – z Crow Tor do Two Bridges
V neděli ráno jsme měly v plánu dát východ slunce, ale vzbudily jsme se v 7, a to už samozřejmě ta kulatá potvora dávno svítila 😀 Po snídani jsme sbalily sakypaky a vrhly se s novou energií z Crow Tor dolů k řece. Tam jsme doplnily zásoby vody a vydaly se nahoru na Beardown Tor. A to už bylo zase pěkně vedro! Naše naplánovaná trasa naštěstí vedla podél potoka, respektive uměle vytvořeného kanálu Devonport Leat, a tak jsme měly nesčetně příležitostí se smočit – jak vidíte podle stavu mýho trička, tak jsme to vážně potřebovaly!
Poslední úsek trasy vedl přes les, který skýtal příjemný stín.
THE END 🙂